Ze vzpomínek skautky na poválečnou dobu 1945 - 1948 * Mgr. Ilona ČECHOVÁ, roz. Fartáková 19. 7. 1934

Také nám dětem se po skončení války otevřel nový život, nový svět. Strach, smutek a beznaděj vystřídaly radost, smích a naděje. Dostaly jsme nové možnosti.

V Sušici byl po osvobození obnoven SVAZ JUNÁKŮ SKAUTŮ a SKAUTEK ČSR. A my jsme se rády a hrdě staly skautkami. Je to více než 60 let, a přece vzpomínky mi jdou naproti.

Vedoucí Ida Čížková, budoucí manželka Vojtěcha Scheinosta, a Eva Dýbalová se nám obětavě věnovaly. Se stejně starými děvčaty jsme tvořily družinu Ještěrek. Náš družinový pokřik zněl:

Breky, brek, breky brek,

jsme družina ještěrek.

Slibujem, že budem zas

připraveny v každý čas.

Na družinových schůzkách jsme poznávaly zásady skautingu, soutěžily, hrály si, chodily na výlety.

Na jeden jsem nikdy nezapomněla. Ve skautských stejnokrojích jsme pochodovaly ztichlou Dlouhou Vsí. Území patřící ještě donedávna k německé Říši. Za záclonkami nás pozorovaly nenávistné oči německých žen. Odněkud za námi přiletěl kámen. Bylo před odsunem.

Vrcholem našeho celoročního snažení byl prázdninový tábor. Dlouho jsme se na něj připravovaly a těšily. Ten úplně první se konal v romantické krajině pod velhartickým hradem. Na zelené louce na břehu říčky Ostružné stály dva obří hangáry – asi pozůstatek po americké armádě – a ty nám poskytly na dva týdny domov. Poprvé od rodičů, poprvé v noci na hlídce, poprvé zkouška samostatnosti. Ale poprvé taky neznámé hry a zábavy.

Na schůzkách jsme dál rozvíjely skautské myšlení a cítění, těšily se ze vzájemné pospolitosti.

Čekal nás další tábor na břehu Černého potoka nedaleko Prášil.To jsme již byly starší a zkušenější skautky. Bydlely jsme po dvojicích ve stanech. Vzpomínám na působivé vztyčování a snímání vlajky, na večery u táboráku doprovázené jímavou melodií: červená se line záře, hřeje ruce, barví tváře...

Výlety nás zavedly do opuštěných vesniček, do prázdných stavení, kde pod nohama skřípal koberec skleněných střípků. Bylo pod odsunu.

Pak ještě nějaký čas naše činnost pokračovala, ale pomalu slábla, někteří vedoucí se vytratili a přišla doba, která skautským ideálům nepřála, ba úplně je pošlapala.

Tábor pro sušické skautky se už nekonal a ten, na který jsem odjela, byl se skautkami odjinud.

Skautské hnutí bylo potlačeno, a přece něco v našich srdcích zůstalo: věrnost skautským ideálům