Ze vzpomínek skautky Marie BURIÁNOVÉ, roz.Pojarové, nar.10.5.1931

Ve Volšovech se dívčí skauting začal rozvíjet v roce 1947. Nejdříve se scházelo jen tak pár děvčat, až jednou mi bratr Václav Podlaha ze Sušice řekl, ať založím ve Volšovech skautskou organizaci.

Objednala jsem si ze skautského ústředí z Prahy potřebnou literaturu a nahlásila založení oddílu. Vyžádané knížky přišly, ale s nimi upozornění, že vedoucí nesmí být mladší 18 let. Co mám dělat, když v té době mi bylo necelých 17 let? Domluvila jsem se s přítelkyní, která mi poskytla svoje osobní údaje a byla ochotná být vedená jako vedoucí, ale na schůzky, že chodit nebude. Nevadí! Poslala jsem její i má osobní data do Prahy a oddíl byl povolen.

Začátky určitě nebyly jednoduché, zvláště na vesnici, a to ještě brzy po válce. Vytvoření dívčího oddílu vyžadovalo mít dostatečný počet členek. A tak to začalo! Teď jsme se snažily ve vesnici formou přesvědčování získávat nová děvčata. Scházely jsme se nejdříve u nás doma, ale jak jsme se rozrůstaly, tak jsme se do našeho malého bytu nevešly. Tu nám přišel vstříc správce tehdejšího statku pan Nešpor, jehož dcerka Anička byla také členkou našeho skautského oddílu.

Ve Volšovském zámku se uvolnila jedna místnost po rodině, která se odstěhovala. Tu jsme si uklidily, vybílily, dokonce jsme získaly i stůl a několik starších židlí – a klubovna byla na světě.

Br. Václav Podlaha měl již se skautingem zkušenosti a pomáhal ve skautském hnutí ihned po válce v Sušici. Byl vynikajícím organizátorem a řečníkem. Jeho pomoc i skautkám ve Volšovech přišla vhod. Br. Podlaha se nabídl, že nám klubovnu trochu vyzdobí. Namaloval na stěnu totem a skautskou lilii a hned bylo útulněji. Klubovnu jsme tedy měly, ale potřebovaly jsme skautské stejnokroje. V poválečné době byla koruna opravdu drahá a stejnokroj byl pro mnohé členy někdy nedosažitelný. Skautky ve Volšovech nacvičily besídku, roznesly vlastnoručně malované pozvánky.

Besídka se líbila, něco dali na stejnokroj rodiče a něco bylo v kasičce i za představení.

To bylo radosti, když stejnokroje přišly! Hned jsme se na příští schůzce do nich oblékly a pyšně se procházely po vesnici. Měly jsme dvě družiny : Veverky a Ještěrky.

Skautky ve Volšovech se scházely na družinovkách a program schůzek zaznamenávaly v kronice družiny. Na programu jsme měly různé hry, učily se morseovku, vázání uzlů, stopování, první pomoc, písničky a řadu jiných věcí. Na kytaru jsem doprovázela já. Chodily jsme na výlety do okolí i na blízké hrady - Velhartice a Rabí a také na hrad Kašperk. A to pěšky. Také jsme někdy jezdily na kole, třeba zrovna na velhartický hrad.

Doba skautování volšovských děvčat neměla však delší trvání. Družina Ještěrek se brzy rozpadla a družina Veverek pokračovala ve své činnosti až do března 1949. Skautské hnutí bylo potlačeno a mnoho děvčat se odstěhovalo.

Přesto díky vzpomínkám,  fotografiím a deníčkům se oživuje krásně prožité mládí ve skautském hnutí ve Volšovech.

Družina Veverek 1948: ved. M. Pojarová, M.Tomanová, M. Kourová, M. Švecová, Anna Nešporová, Anna Kourová, Alžběta Kourová