Vzpomínka M. Kotála na vodní skauty

Vzpomínka  Milana KOTÁLA na  vodní skauty v Sušici.

              Při hledání skautské historie v Sušici a okolí jsem zavzpomínal na dobu po 2. sv. válce, kdy jsem byl členem junáckého oddílu vodních skautů v Sušici společně se svým starším bratrem Lubomírem, studujícím reálné gymnázium. Mým rádcem byl br. Karel Kučera, sourozenec skautského vedoucího br. Jana Kučery. Karel posléze emigroval do Austrálie. Scházeli jsme se v klubovně v suterénu gymnázia, kterou pro nás zajistil ředitel prof. Antonín Janák. Vzpomínám i na br. Vojtěcha Scheinosta, zakladatele skautingu v Sušici po válce v r. 1945, studenta mediciny ze sirkařské rodiny. I on později emigroval se svou přítelkyní Idou Čížkovou.

Při vzpomínce na vodní skauty musím zmínit také vodní skautky, které se rekrutovaly myslím ze studentek gymnázia vyšších tříd- ročníků asi okolo r. 1927.

   Náš oddíl vlastnil několik lodiček – „maňásků“ , tenkrát zhotovených ze tří prken. Na řece Otavě jsme zažili v létě mnoho hezkých zážitků.

   Pamatuji se na jednu akci, kdy jsme ve čtveřici vyrazili na Šumavu – na Křemelnou k „obřím hrncům“. Bylo to o Velikonocích, nádherné počasí. Vyšli jsme v krátkých kalhotách , vybaveni válečnou dekou ( nehřející, vypadala jako utkaná z kopřiv) , dále trojúhelníkovou vojenskou maskovací pláštěnkou, ze kterých se dal složit stan jehlan. Stan jsme postavili a nastlali větvičky smrku jako izolaci. Chtěli jsme usnout, ale nešlo to. Byla šílená zima. Vyšli jsme před stan a zjistili, že hustě sněží. Nasbírali jsme suché klacíky a do rána udržovali uprostřed stanu malý ohníček. To, že jsme s sebou měli sirky, nám asi zachránilo život, nebo v té zimě alespoň zdraví. To byla malá vzpomínka na mé skautování u vodních skautů.                                                                                 2011