Skautský oddíl, družina s křesťanským zaměřením

SKAUTSKÝ ODDÍL, DRUŽINA S KŘESŤANSKÝM ZAMĚŘENÍM

Vzpomínka na P. Jaroslava Sallera-Grizzlyho-vůdce sušických chlapců

br. Vladimír Černý

         První zmínka o skautingu se mi vybavuje tak někdy kolem mých deseti let, tedy kolem roku 1957. Chodil jsem na základní školu na Hus. náměstí v Sušici. Od 1. třídy byl mým spolužákem Pepa Jelínek a také jsem se znal s jeho starším bratrem Janem-Hanýzem. Ten si vedl takové kartičky z tvrdšího papíru, kde měl pěkně nakreslené typy ohnišť, druhy mraků a  další zajímavosti ze skautských příruček. Začal jsem si něco podobného zhotovovat i já. Naši rodiče byli věřící, podobně jako rodiče dalších kamarádů(Vrbovi z Červených Dvorců).
    Tehdy jsme se seznámili s mladým mužem Jaroslavem Sallerem. Ještě před tímto setkáním jsme se znali s Václavem Podlahou. Díky němu se mi osobně dostávalo znalostí z katechismu. Právě v této době, v padesátých letech, byla výuka náboženství na školách zakázána. Vzpomínám si, že asi posledním vyučujícím náboženství na základce byl kaplan P.Karel Flossmann(v Sušici 1949-1952).Václav Podlaha na žádost mých rodičů přicházel na návštěvu k nám domů a seznamoval mne s katechismem, a tak jsem byl docela slušně vybaven vědomostmi. Mimo toho jsem věděl, že Václav Podlaha měl i zkušenosti ze skautského poválečného hnutí. Na toto téma jsme si mnoho nepovídali, nebo jen letmo. Krátce na to se objevil Jaroslav Saller. On sám říká: „V Sušici jsem měl kolem sebe skupinku chlapců, které jsem se snažil formovat v duchu moderních křesťanských tradic. Jezdili jsme na kolech na různé dlouhé výlety. Skupina mých chlapců byla vedena také v duchu skautských tradic a účastnila se na táborech pražských skautů“. Tehdy jsem se prakticky poprvé seznámil se skautským hnutím, o kterém jsem se zmínil ve vzpomínkách „Lilie pod klopou“. Grizzlyho vedení nebylo rozhodně jednostranně náboženské, ale mělo i prvky dobrodružství, které pro nás chlapce bylo přitažlivé a vzrušující. Přezdívku Grizzly měl už  Jaroslav z dřívějšího působení s mládeží v Praze.
    Mimo lovení tradičních 13 bobříků si pro nás vymyslel další. Třeba Bobříka bystrosti, moudrosti, píle, vytrvalosti, pevné vůle, pevného charakteru aj. Každý z těchto bobříků měl 10 úkolů, za které podle plnění uděloval body. My chlapci jsme se snažili o co nejlepší výsledky, a tak jsme i vlastně soutěžili o lepší body mezi sebou. Touto formou nás seznamoval a navazoval na znalosti, které jsme si jako věřící rozšiřovali. V deníku mám zaznamenáno, co nám říkal: „ Nepřátelé katolické církve počítají  naprosto s tím, že vůbec neznáme a nečteme katechismus. Počítají s naší nevědomostí! Nejodvážnější čin, který dnes můžeme vykonat pro Církev, je znát katechismus!“ Pomalu, a jistě jsme se dopracovávali k plnění stupňů Liliového junáckého kříže podle předpisů v období, kdy byl velitelem Junáka prof.Boh.Řehák, náčelník Dr.Rudolf Plajner a předseda vých.odboru Dr.Karel Průcha. Tedy předpis platný před zrušením Junáka po Únorovém komunistickém puči.
    Mnoho zážitků a vzpomínek je na dobu přátelství sušických a pražských kamarádů-skautů. Setkávání zprostředkovával Jaroslav Saller-Grizzly a Vladimír Kolář-Akela. Při setkáních nemohl chybět Ivan Makásek-Hiawatha, Ivan Dobrovolský-Orko, Michal Miškovský-Bimbas, Václav Miškovský-Unkas a další pražští skauti. Že vzájemné navštěvování neuniklo pozornosti StB, bylo jasné. Vzpomínám, jak pro mne a pro Pepu Jelínka, kteří jsme již chodili na gymnasium u děkanského kostela, přišli ráno, během výuky estébáci. Ti si srdečně potřásli rukou se servilním soudruhem ředitelem O. Novákem, který poznamenal: „ Tak tohle jsme, soudruzi, tady ještě neměli!“ Odvedli nás každého jednotlivě, abychom se nemohli domlouvat, k výslechu na radnici. Tam jsme zůstali bez oběda a byli vyslýcháni až do pozdního večera. To, že jsme nepřišli ze školy domů, to nikoho nezajímalo, rodiče neměli o nás žádnou zprávu. Estébáci se během výslechu nic nedozvěděli a ani pořízená nahrávka z výslechu Jar. Salllerovi nepřitížila.
      Musel pak několikrát k výslechům do Plzně vysvětlovat své postoje a názory. To se ale již blížil rok 1968.Do této doby neměl nikdo z nás ponětí o tom, že náš vůdce s Lilií pod klopou Grizzly je vlastně kněz. Ani jeho rodiče o této skutečnosti nic nevěděli. Byl tajně vysvěcen 8. září 1951 v Praze v soukromé kapli biskupa Kajetána Matouška. P.Jaroslav Saller mohl nastoupit do duchovní správy v době „Pražského jara“. V těchto letech se tedy naše cesty rozešly, protože jsme odešli na různé střední školy, na vojnu a náš přítel a vůdce P. Jaroslav do Nového Sedla na farnost, kde se dá doslova říci, že tam bylo „pole neorané“. V tomto kraji se stává „Božím dobrodruhem“ a za dobu svého působení zde zanechává nezapomenutelné a hmatatelné stopy v činnosti s mládeží, kterou se snažil vést podobně jako nás v křesťanském duchu. Jeho způsob vedení jsem se snažil uplatňovat i s chlapci homogenní družiny Svištů v roce 1993-1994. Tato družina vznikla po zániku homogenního oddílu vedeného po roce 1990 br.Jos.Jíchou-Křišťanem, později br.Vojtou Šmídlem. Od r.l994 byla činnost a výchova  s homogenním zaměřením ve středisku Vydří stopa ukončena.

Na kněze, skauta a kamaráda a jedinečnou osobnost P. Jaroslava Sallera se nedá zapomenout!