Jan Janoušek

br. Jan  J A N O U Š E K * 19.12.1929

                                    + 22.11.2013  

Po válce prožíval své mládí ve skautském oddílu v Sušici společně s dalšími chlapci, kde vedl družinu vlčat. Do dění byla zapojena i jeho maminka, která v roce 1946 poskytla nocleh chlapcům, kteří se účastnili Jihočeské lesní školy. Na tuto poválečnou a bohužel krátkou dobu, než byl Junák Skaut po nacistické okupaci znovu zakázán, tentokrát komunisty, často vzpomíná. Jenda byl v dospělosti pro své postoje a náboženské přesvědčení pronásledován jako osoba politicky nespolehlivá a v době od roku 1950 do roku 1953 vykonával službu ve vojenských táborech nucených prací. Byl rehabilitován až v devadesátých letech.

 Takto vzpomíná na svého otce syn Jiří s rodinou.

      Jan Janoušek se narodil do rodiny truhlářského mistra a živnostníka. Zejména ve své mamince měl vzor čestného, empatického, hluboce věřícího a pracovitého člověka. Jan tento vzorec jednání převzal bezezbytku.

    Vyučil se ve firmě svého otce truhlářem, stal se mistrem svého oboru a jako vynikající student zákonitě pokračoval ve studiu na Střední umělecko průmyslové škole v Praze. O jeho studiu na škole vysoké však rozhodl komunistický režim. Třídní komunistický výbor,vlastní spolužáci, jeho další studium, jako politicky nespolehlivému, nedoporučili.

  Místo toho si užil tři roky služby vlasti u vojska beze zbraně, PTP. Sloužil tam se syny živnostníků, statkářů, kněžími a jinými nežádoucími živly té doby. S úsměvem dával k lepšímu absurditu doby, kdy jedním se „spolubojovníků“ byl i bývalý důstojník wermachtu, který bojoval u Stalingradu a po válce byl povolán do socialistické armády jako vojín.

     Nelze zde popisovat celý Janův život. Bylo by, ale škoda nezmínit některé činy, které jeho život zdobí.

  Jan byl vždy připraven nezištně pracovat pro dobrou věc a tak řídil práce a odpracoval stovky hodin na vybudování ubytovny pro kněze na faře v Železné Rudě. Věci pomohlo že iniciátorem nápadu byl vynikající člověk, P. Antonín Prokeš. Znali se z dob ,kdy Antonín dělal Janovi skautského vedoucího. Je nutno si připomenout, že to bylo v době hluboké totality v ostře sledované Železné Rudě.

    Jan ostatně vyrobil mnoho zpovědnic, ambonů, oltářů a jiného nábytku pro kostely a fary v širokém okolí.

    Husarským kouskem bylo zorganizování osvětlení sušického „ Andělíčku“, kdy využil zbývajících financí určených pro zvelebení Sušice před Setkáním svazu socialistické mládeže. Osvětlení kaple soudruhům došlo dost pozdě a bylo příčinou hodně vrásek tehdejšího vedení města, kteří si nebyli jisti, zda je osvětlení kaple nad městem vhodné.

    Ostatně stejně vrásek způsobil tehdejšímu vedení města i zrestaurováním kříže před starou sušickou lékárnou. Zařídil pozlacení Krista zlatem, které zajistil páter Peksa v Melbourne sbírkou u krajanů, vlastnoručně vyrobil nový kříž a spolu s partou zaměstnanců ze Stavebního dvora v časných ranních hodinách nový kříž se zářícím Kristem vztyčili. Každý, kdo zažil normalizační dobu, si dovede představit, kolik bezesných nocí tento kousek přivodil představitelům města.

    Jan také rád vzpomínal na šťastné okamžiky po osvobození města americkou armádou. Tehdy si Američané nechávali v truhlářské dílně jeho otce„kapotovat jeepy“. Jan v polední pauze jeden jeep naložil spolupracovníky a vyrazili na spanilou jízdu po Sušici. Amíci jim cestou ještě mávali. Nikomu nevadilo, že auto řídí ještě ne 16 letý kluk. Mohli bychom vzpomínat. Našlo by se toho hodně.

   Jedno je jisté. Opustil nás čestný, inteligentní a nesmírně pracovitý člověk, vždy připravený nezištně pomáhat.