70 swingových let

Část 1. - Zrození Rytmusu

Když jsem přišel z Prahy do Sušice jako pětiletý kluk, psal se rok l939, a  já si pamatuji  smutný a zasněžený 15. březen, kdy do Sušice vtrhly hordy Wehrmachtu. To, že právě v tom pro naši vlast smutném roce se narodil orchestr Rytmus,  jsem pochopitelně neměl ani tucha. A to, že již v roce l924 v Sušici položil základ taneční muzice Žanda Žaloudek a že o čtyři roky později zde vznikla další jazzová kapela „Billy Boys“ zásluhou mého pozdějšího přítele Zdeňka Válka, jsem se dověděl až mnohem později. Ale zrozený Rytmus mne, podobně jako mnohé z vás, provázel celým mým pestrým životem

Letos slaví tedy své sedmdesáté narozeniny a myslím, ze trocha z historie vás určitě nezabije.

U jeho kolébky, jak je psáno v análech Kamilem Švelchem, stála trojice – bratři Štěrbové a Luba Svoboda. Tito byli prví, kteří se vážně pokoušeli o zvládnutí synkop a jazzových harmonií. Brzy našli následovníky a tak křestní list kapely nesl jména: klavír – Luba Svoboda, kytara – Vašek Nový, bicí – Vilda Tham, harmonika a housle – bratři Štěrbové, trubka – Toník Jakeš, saxofony - Jar. Skala a Váša Hrabý. Kapela párkrát úspěšně vystoupila, ale její veřejné vystupování k tanci brzy skončilo. V roce 1941 protektorátním nařízením byly zakázány veškšré taneční produkce.

Přesto, už i s novými členy ( Kamil Richter, Áťa Varcoller, Ervín Konáš...) se zkoušelo a hrálo pilně dál v klubovně hotelu Koruna pod vedením Míly Svobody. V muzice a kamarádském soužití tak nacházeli trochu zapomnění v době kruté nacistické okupace. K tanci se hrát nesmělo a tak alespoň l3.l2. 194l v sále Koruny se tito nadšenci prezentovali prvním veřejným vystoupením - „ Večerem tanečních melodií.“ O úspěch se zasloužila i prvá technická skupina, která si zaslouží uvést celá : Pepa Nechutný, Frant. Tichý, Kamil a Luba Švelchovi, Karel Hrabý a Bohdan Šebesta.

„Opiti“ úspěchem, připravili za rok opět v Koruně další pořad nazvaný „ Na vlnách melodií a rytmu“, kde v roli konferenciéra obstál Václav Šperl. A to se také již na pultících objevilo jméno RYTMUS. A za pár týdnů se objevilo to mnohem důležitější – Ota Bodlák. Byl to člen tehdejšího Gramoklubu, bubeník, houslista, aranžér, zkrátka muzikant k pohledání, ale hlavně dobrý a skromný člověk .Pod jeho vedením nastala muzikantům krušná doba, tak jak se říká :“ těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Ota vnesl řád a úspěchy začaly přicházet v podobě revuí, veřejných vystoupení s výpravou a konferencí, pořádaných pro zaměstnance místních továren, konaných v Sokolovně a sále Lido-bio. Velké úspěchy na scéně sklízí již populární zpěvák "Kamilo de Richteri" s kolegyní Janou Márovou.

Přes válečné útrapy a častá totální nasazení v Říši, orchestr žije i s posilou Vaškem Bursou a Toníkem Bělouškem a loučí se s 2. světovou válkou velmi úspěšnými pořady „Recept na písničku“ a „Kurzem pro pokročilé“ z autorské dílny Oty Bodláka. Na scéně se tehdy objevily neobvyklé nástroje jako pila, zvon, flašinet, bedna a pod. - Z muzikantských emocí se Pepa Nechutný a Kamil Švelch začali učit na trubku a resp.na klarinet a saxofon. To Kamil ještě netušil, že se za pár let stane dobrou a nezničitelnou šéfovskou duší orchestru a vydrží až do své smrti v roce 2006.

Konec války byl impulsem do dalšího, již svobodného  muzicírování. Ota sháněl zkušené hudebníky, aby mohl Rytmus hrát pro US- vojáky ve Svatoboru či Koruně, ale také v tělocvičně měšťanské školy. Hrálo se za potravinové balíčky, cigarety, pivo apod. - Všeho bylo od Američanů dost. Tehdy nastala  v orchestru první menší krize. Mladí a „již zkušení“ si pod vedením T.Bělouška vytvořili svoji vlastní kapelu „Melodie“, ale zanedlouho poznali svůj mladický omyl a byli pak rádi, že se po omluvě Ota Bodlák k nim na Silvestra l945 vrátil.

Jak je svět malý, dokazuje příběh na závěr. V roce l994 se konal v Kašperských Horách sraz veteránů 94. pěší divize, která po válce působila na Sušicku.Pozval jsem k této, pro nás pamětníky, slavné chvíli i Rytmus, který pro tyto „mladíky“ vyhrával v hotelu Tosch. A oni, věřte-nevěřte, tancovali jako zamlada. Slovo dalo slovo a jeden z nich, veterán českého původu Joe Smrt,  si vzpoměl, jak také tancoval ve zmíněné měšťance.A po letech se setkal s těmi, co tam tehdy hráli tu krásnou americkou muziku, s Kamilem Švelchem a Kidem Kotálem. To byla velká radost.

Sledujte další pokračování s důležitou informací.

Emil Kintzl