Ladislav VODÁK - Sušice

     V měsíci říjnu si připomínáme výročí úmrtí Ladislava Vodáka, znalce Šumavy, kterého není třeba podrobněji představovat. Zasloužil se o vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Šumava a stal se také prvním vedoucím CHKOŠ v Sušici. Byl nositelem myšlenek E.T. Setona, a tak není divu, že byl také příznivcem skautského hnutí. Jeho besedy s mládeží byly nejen zajímavé, ale především vzbuzovaly u posluchačů zájem o přírodu a život v ní. Byl i u myšlenky zrodu Národního parku Šumava. Jeho nadšení pro přírodu a přátelství s lidmi stejného zájmu nás spojovaly s organizací TIS, kam jsme se po zákazu organizace Junák jako skauti „schovali“. Brzy však i tato organizace byla zrušena.

Je dnes záhadou, jak nás mohl Láďa „propašovat“ v 70. letech v době tuhého normalismu do míst, která byla kom. režimem tak hlídaná. Třeba zrovna na Hůrku ke kapli, kam jsme jeli v americkém jeepu s všudypřítomnými pohraničníky, ale s povolením! Peesáci zírali a my taky - na tu zkázu!

      Vzpomínáme na Láďu, barda ochrany přírody a aktivního účastníka všeho, co mohlo nějak přírodě Šumavy pomoci. Ten by jistě dnes zíral! 

    Velice pěkně je zachycena osobnost Ládi Vodáka v publikaci Petra Koppa „KOCHÁNOV místa a lidé“. Cit.: Dalším táborníkům na „Kepeláku“ byl rádcem přírodovědec a zálesák Ladislav Vodák-Letící Sokol, rodák z Hartmanic. Návrh Julia Komárka na vyhlášení Šumavského národního parku jej motivoval k zorganizování ochranářského průzkumu Šumavy. Spolu s dalšími ochranáři vypracoval v roce 1962 zprávu, která byla podkladem vyhlášení Chráněné  krajinné oblasti Šumava.(Trpák,2008)

    V rámci CHKOŠ měl na starosti Hartmanicko a Prášilko. Využíval zkušenosti svých přátel z NP Bavorský Les a z kanadských parků, měl schopnosti nadchnout veřejnost a zejména mládež pro obnovu divočiny. Podpořil turistický oddíl mládeže (TOM) Sinawa pod hlavičkou přírodovědné skupiny Taraxacum, aby mohli v srpnu 1982 pod Voleškem postavit tábor sedmi nových týpí. Letící Sokol jim zadával úkoly k zoologickému průzkumu okolí, a pokračováním táborů v dalších letech mohl výzkum dosáhnout vysoké odborné úrovně.(Makásek,2004,s.423)

    L. Vodák uměl svá pozorování přesně vykreslit, při tom používal vlastní pomístní názvy.Kde je Krkavčí louka, Orlí planina (Vodák,1987) nebo Bobří potok (Mikuška,2004) ví jen zasvěcení, a tak bylo zamezeno zneužití nepovolanými. V rámci projektu návratu rysů na Šumavě byla poslední skupina rysů vypuštěna 31. května 1989 v sedle nad vrcholovou knihou nad Horním Kochánovem ( Červený, Koubek a Bufka,2006,Mikuška 2000). Konec citace.

                                                                                         Vzpomínal jeho přítel Vladimír Černý